Pojednání o zavřených hospodách




Úvodní slovo

Pokud se nová hospoda otevírá, je to většinou v prvních dnech a týdnech veliká sláva, hosté to tu natěšeně navštěvují, aby zjistili, že stejně nic nového pod sluncem vlastně vymyšleno není, a tak návštěvnost upadá a buď zůstane na nějakém povinném minimu, anebo se hospoda prostě zase zavře.

Nejenom ale nízká návštěvnost bývá důvodem pro uzavření, mnohdy jde o živelnou katastrofu, úmrtí provozovatele, zbourání objektu, ukončení nájmu a využití prostoru pro jiný účel, a takových důvodů by se našla ještě celá řada, a cílem tohoto článku není důvody hledat a komentovat.

Tento článek má za cíl zrekapitulovat hospody, které jsou aktuálně uzavřeny, ukončeny, zbourány, a připomenout si je, jejich atmosféru, umístění, návštěvnost, kvality apod. Samozřejmě se bavíme jen a pouze o hospodách, které byly na našem webu pajzly.cz zrecenzovány.


Bystřicko
(abecedně)

Corone
Jestli nevíte, o jakou hospodu se jedná, ničemu se nedivíme, protože tato megahospoda nacházející se na Chvalčově naproti stále fungující pivnici Pod lipami fungovala opravdu jen jeden rok, max. dva. Jak rychle byl objekt zrekonstruován a hospoda otevřena, tak následně stejně rychle vyklidila chvalčovské hospodské pole. Co bylo ve skutečnosti důvodem pro její zavření, to nám není známo, ale domníváme se, že to bylo díky nulové návštěvnosti a tak se provozovatel rozhodnul ukončit sponzorování provozu z vlastní kapsy a raději tento nezdařený podnikatelský projekt uložit k ledu. No, ono se ani není čemu divit, přece jen vystavět na malé vesnici megaknajpu, která byla schopná pojmout dobrou stovku návštěvníků, a ještě k tomu u cesty bez možnosti parkování a v těsném sousedství dlouhodobě fungující pivnice, to nebyla zrovna vydařená idea. No nic, v každém případě ji i za svůj krátký život stačil navštívit bývalý porotce Wickerman v březnu roku
2008, který ji docela vychválil a pořídil spoustu fotek, nicméně byl v ní sám samotinký, až se tam málem bál. Objekt tu stojí nevyužitý dál, uvnitř se snad dokonce nachází ještě nějaké stoly a židle, nicméně na znovuotevření to tu nevypadá, navíc když k již zmiňované pivnici Pod lipami vznikla hned vedle hospoda U Michala, takže jakékoliv snahy o provoz dalšího restauračního zařízení v poloměru cca 10 metrů by byla jistou samovraždou.

Černá Hora
Bar Černá Hora měl bohatou historii, měl svá období vzestupů i pádů, a na bystřickém pivním poli se vyskytoval desítky let. Úplně původní název měl "City bar" alias "Siťák", a jednalo se spíše o kulečníkový klub, kde lidi chodili zahrát karamblo a u toho si dát lahváča. Ano, čtete správně, točené pivo se zde prostě nevedlo. Toto pionýrské období ranných 90. let netrvalo dlouho a tuto hospodu čekala úspěšná kariéra. Nový majitel z Holešova tuto hospodu převzal, totálně zrekonstruoval, změnil název na "Bar Černá Hora" podle značky piva, které se zde začalo točit a otevírací dobu měl podle toho, dokud zde byli lidi, tzn. mnohdy klidně až do rána. Zajímavostí je, že úplně prvními hosty zde byl Los s kamarádem Jirkou z Lázní. Z této bohaté éry nám přinesli recenzi Kryšpín s Hajdalákem v roce
2003. O dva roky později už bylo všechno jinak; majitel domu si uvědomil, jak úspěšný podnik se v jeho prostorách nachází, a tak zrušil holešovskému hospodskému pronájem a začal to tu provozovat sám, resp. s pomocí najatých barmanů. Pivní značku doplnil o nedaleký Zubr, otevírací doba byla opět do rána, a z této ještě poměrně úspěšné doby nám Los s Trpajzlikem referovali svým hodnocením v roce 2005 a 2006. A pak už to šlo z kopce. Pivo Černá Hora zmizelo, zmizela taktéž solidní klientela, nasáčkovali se zde gelomrdi, zlatomádežníci, mlamoji a jiná chamraď, obsluha začala být nerudná a zavírací doba byla stejná jako v jiných hospodách. O změnách poměrů nás v roce 2009, informoval Ozzy, a jeho slova pak o rok později v roce 2010 potvrdil Los. V roce 2011 se Losovi zdálo, že se to tu zvedá k lepšímu, ale opak byl pravdou, a Čiva v roce 2014 poslal tenhle pajzl do horoucích pekel. A to byla také poslední recenze na našem webu, od té doby se sem neměl odvahu nikdo ani podívat. Hořký konec této putyky byl očekávaný, a nás jen zaráželo, jak dlouho to tu vlastně ještě fungovalo, byť paběrkovalo. Škoda této hospody určitě není, byť máme krásné vzpomínky na pobyty zde v dobách zlaté éry na přelomu tisíciletí.

Destino
V Bílavsku bývaly hospody dvě, jedna přímo u hlavní cesty zvoucí se Destino, druhá bezejmenná pak v přízemí obecního úřadu. Ani jedna dnes nefunguje a tak je tato obec bez hospody! V každém případě Los v roce
2015 navštívil prostory zmiňované putyky u cesty společně s Matsem, a vyzkoušeli místní pohostinnost. Uvnitř bylo útulně a pohodlně, o to větší kontrast tvořila venkovní zahrádka, která byla jak se říká bez ladu a skladu; majitel tam při provozu běžně řezal dřevo, od nedaleké cesty nebyly žádné zábrany, jen drátěný plot, takže lidi v projíždějících autech vám koukali až do piva, a na to, jak obrovský prostor tato zahrádka zaujímala, tak zde byl jediný stůl z neotesaných pařezů, obklopený dalšími pařezy jakožto židlemi. Třetím chlastacím prostorem pak byly plastové židle v průjězdu, ale to si fakt nedovedu představit, kdo by zrovna tam sedával. Pivo nicméně bylo výtečné a pro obyvatele Bílavska je uzavření zcela jistě frustrující, když po celodenní dřině nemají chlapi ani kam složit svá těla k občerstvení. Ještě je tu jedna zajímavost, a sice ta, že exteriérové foto této hospody posloužilo jako podklad pro název našeho webu na ročence z roku 2017 SLAVNÉ DNY ... Tato hospůdka nemá žádá omezení pro to, aby nemohla fungovat; objekt stojí, uvnitř vybavení asi ještě je, několik žíznivců by se určitě taky našlo, ale ono to asi nestačí; žíznivců by muselo být daleko více, a ti, kteří by měli zájem do hospody chodit, tak jsou určitě kuřáci. Holt, nový zákon o nekouření to tu zabil, a tak se to tu asi jen tak neotevře ...

Internetová pivárna
I když byl oficiální název této hospody Internetová pivárna, tak kromě pár zasvěcených o této skutečnosti neměl nikdo ani potuchy. Jelikož ani z jiných zdrojů se nám nepodařilo zjistit její název, tak jsme na našem webu po celou dobu používali název pracovní, a sice "U Trojnožky", který vymyslel Candát při své první návštěvě zde, kdy tu pobíhal třínohý pes. Nicméně název internetová pivárna přesně odpovídal smyslu a účelu tohoto podniku; scházeli se tu pařmeni online her, aby v přítomnosti točeného piva mohli zasednout k jednomu z mála kompjůtrů a ponořit se do virtuálních světů. Bohužel si ovšem provozovatel neuvědomil, že tento typ návštěvníků si přišlo spíše zahrát, než popíjet, a na to podle nás taky dojel a zkrachoval. Jak už jsme zmiňovali, prvním návštěvníkem (dokonce ještě před oficiálním otevřením) byl Candát, který své dojmy sepsal do ještě pozitivní recenze v roce
2005. Už ale v následujícím roce začala kvalita této pivárny razantně uvadat, což se projevilo nejen v oblasti klientely, ale hlavně díky strašnému smradu od zpocených těl pařičů, takže tato hospoda by se mohla s přehledem ucházet o titul nejmradlavější hospody široko daleko. Pokles kvality zaznamenal o rok později sám Candát ve své další recenzi z roku 2006 a pak se sem odvážili až Los s Čivnou v roce 2013, kteří úpadek jednoznačně potvrdili ve svých recenzích 2013-1 a 2013-2. Brány tohoto pajzlu se definitevně uzavřely někdy v průběhu roku 2014 a byť můžeme za naši porotu říct, že této hospody určitě škoda není, tak pro některé to tu za návštěvu stálo, třeba se tu i rádi vraceli, a tak nemůžeme tuto knajpu v našem výčtu pominout.

Lázeňská koliba
Jednoznačně nejvíce vzpomínaná uzavřená restaurace. Její plně dřevěný interiér s funkčním krbem byl pro návštěvníky jako zjevení, protože jsme se zničehož nic objevili "ve srubu", útulném, malém, komorním, rodinném. Tato hospůdka vznikla někdy kolem roku 2002 a na bystřickém pivním poli vydržela do cca roku 2007. Následně byl objekt přestavěn na rodinné bydlení a jeden z předchozích provozovatelů tu má dnes obývák. I za tuhle krátkou dobu si nicméně v našich vzpomínkách vybudovala neochvějné místo, a my si ji dnes už můžeme připomenout jen našimi recenzemi. Tuto kolibu premiérově zrecenzovali společně RUMcajs s Dědou Lebedou koncem roku
2003, následoval během pár měsíců v první polovině roku 2004 Los, což byla mimochodem jeho úplně první recenze na našem webu, a poslední (bohužel poslední definitivně) hodnotící počin z roku 2005 přinesl opět Los, který to tu pravidelně navštěvoval po celou dobu fungování. V poslední recenzi je zveřejněna celá řada fotografií interiéru, takže aspoň jejich prostřednictvím můžeme nasát tehdejší atmosféru, která byla opravdu unikátní. Průměrné celkové hodnocení 4.17 ze všech recenzí hovoří jednoznačně pozitivně a je škoda, že o tuto hospodu je Bystřice ochuzena, protože podobně laděný komorní, domácký, "dřevěný", interiér se od té doby nikde neobjevil, a vlastně do dnešních dní podobnou restauračku v okolí nikde nenajdeme. RIP.

Na rozcestí
Tato hospoda měla odjakživa těžký život a zároveň i smůlu v tom, že sousedila s dosud fungující restaurací
Obecní dům, takže návštěvník Rusavy měl vždy dilema v tom, zdali se vydat do hospody nalevo, tzn. sem, anebo do hospody napravo, tzn. do Obecňáku. Menší dilema pak měli ti, kteří se chtěli najíst; pak byla volba jasná, Obecňák nabízel a nabízí celou řadu jídel, nicméně Na rozcestí byla spíš nálevna, byť se tu taky dalo cosi uklohnit. Je tím pádem pro nás záhadou, jak to tu mohlo fungovat vlastně tak dlouho, mít vedle sebe restauraci, to je jasné znamení menší návštěvnosti, protože drtivou většinu návštěvníků tvořili vždy jen a pouze turisti, a to ať už pěškoidní, tak kolidní, anebo chataři či jiní návštěvníci Rusava bydlící v mnoha na Rusavě poskytovaných ubytování; a ti samozřejmě chtěli pojíst, nejen zůstat na tekuté stravě. No, dilema se vyřešilo, Na rozcestí je po smrti, a tak nezbývá než dodat, že i několik našich porotců mělo tu čest to tu navštívit, konkrétně Čiva, Los nebo Divoké prasátko. Na druhou stranu zase ale musíme říct, že jediným a výhradním porotcem této hospody byl Čiva, který našim čtenářům přinesl za dobu fungování hned tři recenze, první v roce 2009, další pak v roce 2013 a tu poslední o dva roky později v roce 2015. Jak víme z Losova vyprávění, tak de facto potvrzoval Čivova slova v tom, že se zde vždy v dobách jejich návštěv vyskytovalo jen pár kusů, sedících u pivka, takže rentabilita byla asi mizivá. No co už, objekt stále stojí, byť není otevřen, nápis na zdi je stále jako nový, tak třeba to někdo riskne, a znovu to tu otevře. Ale mezi námi, byl by to blázen. V každém případě díky za to, že to tu zde fungovalo, a že zde mohlo nemálo žíznivců uhasit své pivní choutky.

Na rožku
Na rožku byla legendární hospoda na místě, kde se dnes nachází část parkoviště u Lidlu. Legendou se stala již za dob komunistických a pro naši porotu se stala jednou z prvních občerstvoven, kam jsme mířili v přestávkách brigád, kterých jsme se jakožto mladiství účastnili. V 90. letech to tu byla typická dělnická nálevna, kam se chlapi z okolním fabrik scházeli namísto oběda, a následně po práci na pár kousků před odchodem směrem k domovu. S nástupem nového tisíciletí bohužel s rostoucí konkurencí v blízkém okolí se této nálevně přestávalo dařit, to ještě z Myšákovy recenze z roku
2005 nebylo nijak cítit. Další pozitivní názor a tím i naději do budoucna přinesl v roce 2008 Ozzy, který kromě piva pochválil i místní klientelu, následovaný Čivou v roce 2009 a tak jsme doufali, že se tu bude blýskat na dobré časy navěky. Bohužel se tak nestalo a podnik začal rychle upadat, což potvrdil paradoxně opět Čiva ve své recenzi z roku 2013 a zároveň nastínil ten největší problém zdejšího pajzlu, a sice, že se zde razantně změnila klientela, kdy zmizeli štamgasti z řad pracujících, a naopak se sem nastěhovala nezaměstnaná individua, která i když tady nechávala své celé dávky v nezaměstnanosti, tak to zcela jistě nestačilo k nějakým převratným výdělkům provozovatele. Díky tomu se odsud taktéž vytratili i normální popivutoužící návštěvníci, a vejít sem si troufl opravdu jen šílenec, anebo pak Čiva, který díky svým fyzickým dispozicím měl tu odvahu sem ještě jednou přijít a potvrdit totální úpadek kdysi legendární hospody v roce 2014. Tak jak jsme u Lázeňské koliby museli zatlačit slzu v oku, tak tady naopak děkujeme Lidlu, že se rozhodnul rozšířit své parkoviště a tento podnik zmizel z místní pivní mapy.

Podhoran
Tak tato restauračka je zavřená již mnoho let, takže vzpomínky na ni jsou již trochu matnější, protože si neuvědomujeme nějakou rapidní či významnou událost či okolnost, která by nám Podhoran nějak blíže připomínala. Po revoluci byl tento podnik rozdělen na dva samostatné prostory, a sice na pivnici Formanka, kterou v roce
2002 zrecenzovali společnými silami zakladatelé webu Jaryn a Vanďas společně s kamarádem Gočim; specifikem této pivnice bylo, že se jednalo o jeden z prvních podniků, které byly v té době otevřeny i na Štědrý večer, což je dnes již běžnou záležitostí, ale těsně po revoluci to bylo něco raritního a nepředstavitelného, takže si asi dovedete představit, jak tu bylo narváno, prostě každý chtěl na Vánoce zachlastat. Druhý prostor pak opanovávala bowlingová dráha, a zbytek pak sloužil pro posezení hostů, ale jak je zřejmé z RUMcajsovy recenze z roku 2004, vše tu působilo jakýmsi sterilním "hotelovým" dojmem; a právě to byl asi problém těchto prostor, prostě šeď a průměr. I přesto jsme to zde navštěvovali, asi hlavně kvůli bowlingu, který byl v té době jeden z mála, ne-li jediný v Bystřici, a tak se hned následující rok 2005 zrodila další recenze od Losa, Křemílka a Trpajzlika. Posledním recenzentským počinem pak byla trojrecenze Candáta, Losa a RUMcajse z roku 2008, ve které již nebylo hodnocení natolik kritické jako v letech předchozích, ale přesto to nezabránilo od pádu této megarestauračky, kam byli za pár let na pár let nastěhováni cikáni, čímž to tu zde bylo nadobro uzamčeno. Nicméně v současné době k nám začínají prosakovat zprávy, že Městský úřad objekt odkoupil a hodlá zde kromě kanceláří (nečekaně) obnovit i provoz restaurace; tak uvidíme, pokud to bude pravda, tak si to tu po více než dekádě od poslední návštěvy určitě nenecháme ujít.

Renno club
Renno vždy sloužilo jedinému účelu, a to odkladišti těch největších trosek. Fungovalo to tu od nevidím do nevidím, otevírací doba pravidelně do šesti do rána lákala ty největší zoufalce, anebo ty, kteří už neměli kam jít, protože moc podniků po půlnoci opravdu v Bystřici otevřených nebývá. Taktéž se zde stahovali ti, kteří mastili výherní mašinky, alias automaty, pro které byla vyhrazena celá zadní místnůstka sloužící jako předsíň pro hajzlíky. Všude bylo velmi tmavo, tudíž se nám nikdy nepodařilo pořídit fotografii interiéru, a na internetu taky není žádná dostupná, což je určitě škoda, aby šlověk dokázal nasát hrůznou atmosféru této paluše. Ale na druhou stranu si otevřeně řekněme, že každý jednou potřebuje zapadnout do šedých sedaček ve skoro totální tmě, ať už z jakéhokoliv důvodu, a to klidně do ranních hodin, prostě když se nechce domů apod. Ať je jak je, tak takový podnik bylo potřeba. Následně ovšem převzaly štafetu pajzly ještě horší, Las Vegas, Na rožku apod., takže existence Renna přestávala být potřebná. První zmínku o Rennu přinesla trojice Kryšpín, Hajdalák a Kuzmič již v roce
2003 a výše uvedený účel Renna jen potvrdili. Pak po pětileté pauze se sem v roce 2008 odvážil Čiva a přinesl další z průměrných hodnocení. Toto potvrdil jak RUMcajs ve své recenzi z roku 2009, tak následně opět Čiva v posledním hodnocení této hospody z roku 2014. Veškerá hodnocení byla velmi průměrná, tudíž chuť to tu více navštěvovat nebyla, což tedy začali činit i jiní do té doby stabilnější hosté, a nakonec to provozující sourozenci již neudrželi a prostory museli vyklidit. Dnes tu nově funguje nový bar v Heinekenovském stylu, tak uvidíme, jestli natáhne nějaké hosty.

Sušil
V těchto prostorách bývala restaurace už za komančů, nicméně v 90. letech spolu s koncem fungování kina skončila i socialistická éra této hospody. Ale jen na krátko, následně byl provoz kina obnoven, takže proč neobnovit i provozování restaurace, že? A když se našel i člověk ochoten za pronájem platit městu nekřesťanských několik desítek tisíc měsíčně, tak tu bylo slavnostně znovuotevřeno. Jako první si této restaurace všiml v roce
2006 Candát, a jeho hodnocení bylo více než kladné, což naznačovalo úspěšný start. Bohužel ale toho nadšení nesdílel Děda Lebeda v roce 2007, který se zde chytl s paní provozovatelkou, a to tak výrazně, že jeho nulové hodnocení pak asi nikoho nepřekvapilo. Jinak by asi neměl problém sem kohokoliv pozvat, spokojenost panovala i u něj. Úplně jiné dojmy nám přinesl v roce 2011 Wickerman, který zde byl nadmíru spokojený, a to jak netradiční značkou piva v podobě Bernardu, tak nabídkou i chutí jídel, které ve své recenzi vyjmenoval snad skoro všechna. Na Bystřici se jednalo o nadprůměrně drahou restauraci (možná nejen výše zmíněnému nájmu), která se snažila zlákat bohatou klientelu, a dokonce zde proběhla snaha o přeměnu na kulinářskou gastronomickou špičku. Tato snaha se ovšem neshledala s pochopením bystřických maloměšťáků, kterým bohatě stačil pfefer stejk z okolním restaurací, a tak provoz zde byl zachráněn vlastně jen díky shodě okolností, kdy novou střechu nad hlavou hledala pizzerie Angelo, do té doby provozovaná v panelbloku na sídlišti; Dnes se tu tedy nachází Pizzabar Angelo; proměnou prošel jak interiér, tak nabídka, ale to už je jiná kapitola, a restaurace Sušil jako taková jest již minulostí.

U dvou lvů
Tento podnik se sice v poslední dekádě svého života nazýval U dvou lvů, ale místní tomu stejně neřekli jinak než Mrtvolka. Jednak tady hospoda fungovala odnepaměti právě pod tímto názvem, a jednak sousedí s místním hřbitovem, takže se to prostě nabízí samo. My jsme měli to štěstí, že nám Jaryn s Vanďasem v roce
2002 přinesli recenzi ještě staré dobré prosklené Mrtvolky, kdy interiér připomínal spíše mléčný bar uvnitř, a zvenku prázdnou výlohu nuceného výseku. Ale mělo to tu své kouzlo, kdo tu nebyl, jako by nenavštívil pořádnou putyku. Vše se změnilo záhy kolem roku 2005, kdy původní Mrtvolka zanikla, objekt koupili Vietnamci, a celý objekt totálně zrekontruovali. Z malé pivnice udělali velkou restauraci s nábytkem ve starožitném stylu, nové hajzlíky a oddělenou místností pro pohřební trachty i jiné akce. Jako první nám změnu vzěstoval v roce 2007 Candát, zdatně následovaný Dědou Lebedou v roce 2008. Jídlo zde bylo asijské a na docela solidní úrovni, bohužel podnik padal na nevalné úrovni obsluhy, navíc moc nerozumící a nemluvící česky, což je v ČR docela problém. Ale ani Vietnamci tu nevydrželi nafurt, podnik zavřeli a na nějaký ten rok se tu nedělo nic. Nakonec si objekt pronajal místní mladý pár, který se snažil seč mohl, aby to tu začalo vzkvétat, vždyť lokalita u hřbitova, navíc v sousedství megaparkoviště pro turisty jedoucí na Hostýn, to je přece to nejlepší místo pro profitující pohostinství. Chyba lávky, turisti se najedli a napojili na Hostýně, popřípadě v Lázních na Vagóně, a tak příjmy nijak moc nerostly, ba naopak. A tak jsme rádi, že sem v roce 2013 ještě zavítal Čiva, aby nám oživil dojmy z této hospůdky, která nyní stojí ladem a skladem bez jakékoliv aktivity na znovuobnovení činnosti.

U Hanuša
Ano ano, čtete správně, i tuto pivnici postihl po zákazu kouření a zavedení EET smutný osud. Pro upřesnění ještě jednou opakujeme, že v tomto našem pojednání hovoříme o uzavření pivnice, a nikoli restaurace, ta funguje i nadále! Fotbalová pivnice U Hanuša, tolika lidmi zatracovaná a tolika lidmi vyzdvihovaná až do nebes. I mezi porotou vládly velmi rozporuplné názory. Tak například první recenze z roku
2002 od Vanďase a Jaryna byla velmi kritická, čož potvrdila následující rok 2003 recenze od Jaryna a Štajnyho. Vše se v roce 2004 snažil uvést na pravou míru Los, a jeho hodnocení 3.50 bylo zajímavým příslibem pro budoucí návštěvy. přece jen fotbal je sport populární a tady byl v několika zapnutých bednách puštěný snad nepřetržitě, navíc dekorace ve fotbalovém hávu ještě atmosféru umocňovaly. Jelikož Losa toto prostředí docela uchvátilo, tak se sem vrátil hned o rok později, a v roce 2005 už tento podnik dosáhl výrazně nadprůměrného hodnocení 4 body. Dalšími recenzemi vás nebudeme otravovat, jen si v krátkosti řekněme, že na našich stránkách se jich vyskytuje celkově 10, takže v žádném případě nešlo o špatný podnik tak, jak byl původně na náš web uveden prvními výše uvedenými recenzemi. Kromě Losa se tu pravidelně stavovalo i Divoké prasátko, Kafka, Děda Lebeda i Čiva, a pořád se hodnocení motalo kolem 4 bodů. V každém případě je škoda, že se to tu zavřelo, a dvakrát škoda také proto, protože na jejím místě je nyní v provozu zase nějaký noční TomLan bar, kam nikdo z nás asi nevkročí. Bylo tu parádně, takže jde o další podnik, na který budeme rádi vzpomínat.

U ježka
Objekt této hospdůky uprostřed Hostýnských vrchů se nacházel na cestě mezi Rajnochovicemi a rozcestníku mezi Tesákem a Trojákem (oficiálně nazývaný Bernádka). Nyní se na tomto místě již nenachází vůbec nic, snad jen betonové základy ukazují na místo, kam zavítalo nemálo kolemjdoucích turistů, a dokonce zde naše porota chtěla uskutečnít svůj tradiční sraz, a to v první polovině roku 2009. Na sraz nakonec nedošlo, protože den předtím, než se měl sraz uskutečnit, byl se Los s Trpajzlikem osobně přesvědčit, zdali je vše nachystáno, nicméně totálně sešrotovaní provozovatelé nebyli schopni ani slova, natožto činu, a proto jsme nakonec sraz uskutečnili na Tesáku. Paradoxně jsme druhý den při odjezdu na Tesák potkali ony provozovatele penzionu U Ježka na zastávce, takže možná nás fakt čekali, anebo jen jeli do svého podniku prožít další z alkoholem nasycených dnů. Láska k alkoholu majitelů se stala následně osudná i samotné hospůdce, protože tato shořela údajně od zapálené cigarety jednoho z nich po jedné párty. Na našem webu máme jedinou recenzi této hospody, a to od Losa z roku
2006, a posezení zde bylo podle jeho hodnocení velmi příjemné. Myslíme si, že pokud by to tu neshořelo, byla by tato restauračka zcela jistě více než důstojným konkurentem nedaleké restauračky Ve Dvoře na kraji Rajnochovic; bohužel s ohledem na neslavný konec se již nikdy nedozvíme, jak by to tu dnes vypadalo a jak by si tato hospůdka dnes vedla, a tak alespoň pár fotografií na našem webu bude navždy už jedinou připomínkou o tom, že zde někdy stávala budova, která nebyla jen tak nějakou restaurací a občerstvovnou, ale dokonce plnohodnotným penzionem s několika pokojíky v podkroví.

U Králů
První zmínku o této hospodě přinesl Kryšpín se Ženou se 2 tvářemi již v ranných dobách naší činnosti, konkrétně v roce
2003 a nejzajímavější na téhle hospodě bylo, že byla rozdělena na dva samostatné prostory, dokonce dva rozdílné světy; jeden sloužil jako typická hospoda, kdežto druhý jako tzv. TV salonek, kde se sledovalo na projektoru všechno možné. Ať tak či onak, tato hospoda prostě fungovala, lidi sem chodili, a jestli do hospody na pivo, nebo na televizi do salonku, to bylo každému vuřt. Situace ohledně dispozice i návštěvnosti se nijak nezměnila ani o 5 let později při Losově návštěvě v roce 2008. Zajímavostí určitě je, že v roce 2008 to tu navštívilo i Divoké prasátko, a jak byla Losova recenze pozitivní, tak Prasátkova byla docela kritická; asi moc alkoholu, ale na druhou stranu to možná bylo věštění do budoucna, jak se posléze ukázalo. Majitel Král zemřel a podnik převzaly dvě žensštiny, jedna postarší a jedna pomladší, obě ovšem bez zájmu o tuto práci a to se projevilo jak na kvalitě obsluhy i na množství osazenstva. Tento stav popsal poprvé RUMcajs v roce 2011, a následně tento neutěšený stav ve své recenzi z téhož roku 2011 potvrdil i Los. Definitivní úpadek ve všech hodnocených kritériích ještě jednou potvrdil RUMcajs v roce 2014, a od té doby tam už nikdo moc nepáchnul, takže informace o uzavření v roce 2017 byla víceméně očekávaná, a překvapující bylo spíše to, že to tu fungovalo ještě tak dlouho. Určitě ale škoda této hospody není.

U kůlu
Z dnešního pohledu je možné o každé zavřené, a předtím dlouho fungující, putyce říct, že to byla legenda. V případě občerstvení U kůlu na Rusavě to ovšem opravdu platí. Jednalo se o hojně navštěvovaný podnik, hlavně tedy v letním období, kdy se dalo posedět venku opravdu u kůlu, který se mezi stoly a lavicemi z půlkuláčů tyčil k nebi spousty let. Drtivou většinu návštěvníků tudíž tvořilo osazenstvo z řad cyklistů, pro které bylo umístění tohoto občerstvení vpravdě strategické. Objevilo se i pár turistů, ale pro ty to tu byla docela zacházka, nicméně ty statečně doplňovali ubytovaní v okolních chatkách. Jídlo zde bylo opravdu vynikající a za hubičku, pivko se tu točilo sice jen v desítkovém hávu a ještě k tomu euroznačky jako Radegast a Gambrinus, ale to popravdě aktivním návštěvníkům vyhovovalo, protože aspoň nebyli po pár škopcích příliš znavení alkoholem. Prostředí venku bylo spartánské, takové dřevácké, ale bohatě dostačovalo pro houfy zpocených návštěvníků; uvnitř pak bylo daleko více útulno. Nejlépe dokreslí prostředí celá řada fotografií v první recenzi této občerstvovny z roku
2010 od Losa, který to tu vychválil, a od té doby se zde pravidelně občerstvoval. Narozdíl od Losa se ale mnohdy a od mnohých ozývaly negativní zkušenosti s paní majitelkou, která nešla pro ostřejší výraz daleko, což se mohlo zdát jako neslušné (byť ne vulgární) a urážlivé (ono se to nezdálo, ono to tak fakt bylo). Nicméně ani to neodrazovalo další a další houfy návštěvníků i Losa, který své pozitivní dojmy zpracoval do své další recenze z roku 2013 Losovo nadšení, a taktéž přítomnost ubytování, bylo natolik silné, že se zde konal křest naší historicky první tištěné publikace, knihy "Pajzly aneb 15 let recenzí moravských hospod". V té době se ovšem naplno projevilo nevlídné chování "paní Kůlové", což trefně zaznamenal Čiva do své recenze po křtu na konci roku 2014. Nakonec paní majitelku zradilo její zdraví a tak byla nucena své občerstvení uzavřít, byť ubytování údajně funguje i nadále.

U Luďka
Kdy byla tato hospoda otevřena, to netušíme, zdali to bylo již za bývalého režimu, anebo to tu začalo být aktivní až porevoluci, je pro nás záhadou. To ale nic nemění na tom, že jsme se tu vyskytovali mnohokrát; neříkáme často, ale s ohledem na to, že v 90. letech součástí tohoto podniku byl i noční bar, otevřený skoro až do rána, tak naše kroky sem směřovaly už jen pro to, že bylo kde složit naše znavená těla. Bar následně skončil, a byť byla snaha o jeho znovuotevření v roce 2013, na své úspěchy ranných kapitalistických let už nenavázal, a tak plně fungovala už "jen" hospůdka, která měla uvnitř příjemnou komorní atmosféru, a v letních měsících byla její kapacita výrazně rozšířena o zahrádku nacházející se v průjezdu za hospodou. Pokud si dobře pamatujeme, tak se zde i vařívalo, takže šlo vlastně i o restauraci. V této legendární putyce se v průběhu let vystřídala de facto celá naše porota, ať už ta původní, která přinesla první trojhodnocení již v roce
2002, tak hned ta následující, která se sem vydala v roce 2003 dokonce hned ve čtyřech. Pak sice následovaly již jen sólo recenze od Losa z roku 2006, Myšáka z roku 2008, i Čivy datující se k roku 2013, ale vlastně všechny hovořily pro kvality této legendární putyky. Posledním hodnotitelským zářezem je pak Losovo hodnocení z roku 2014, a od té doby se sem nikdo z nás vlastně nepodíval. A jestli podobné smýšlení měli i bystřičtí občané, tak pak už asi tušíme důvod, pro to tu zde k 1.6.2019 nadobro uzavřelo své brány. My jsme to tu měli rádi, a byť jsme návštěvy přímo nevyhledávali, tak si myslíme, že tato hospoda tvořila opravdu hodně hodně desítek let pevné zázemí bystřické pivní scény, a její uzavření je určitě škoda. Facebook stránky jsou sice stále funkční, ale poslední aktualizace z roku 2013 nesvědčí zrovna o aktivitě; ale teď už je to vlastně jedno.

U tří šutrů
U Supa, Na Kamenci alébrž U tří šutrů, všemi těmito názvy se tento podnik honosil, ale nic nezabránilo nakonec jeho uzavření a již nikdy obnovení. Zavřeno je zde ještě déle než u výše zmiňovaného Podhoranu, ale jednalo se o nejnavštěvovanější noční bar v širokém okolí, takže vzpomínek je nasnadě celá řada. Tři šutři byli vlastně tři kamarádi, kteří tuto hospodu provozovali. Celkově jsme na našich stránkách přinesli čtenářům 8 recenzí, z toho jednu recenzi ještě pod názvem U Supa, dvě pod názvem Na Kamenci, a zbytek, počínaje Candátovou recenzí z roku
2005 pak pod nejznámějším názvem U tří šutrů. Následovaly recenze Kafky z roku 2007, RUMcajse z roku 2008, i Losa z let 2009 a 2010. Zajímavostí a můžeme říct přímo předností bylo, že zde platilo jednoduché pravidlo - dokud jsou zde hosté, dotud je otevřeno, proto se nezřídka stávalo, že odchody odsud byly již za jasného druhého dne, a to i v jarních a podzimních dnech. Paradoxem na počtu návštěvníků i délce jejich pobytu zde pak bylo, že se tento podnik netěšil dobrým hodnocením ze stran recenzentů. Důvodů k těmto kritickým slovům bylo hned několik, a hned několik těch najzávažnějších. Tak v první řadě tu bylo docela spartánské prostředí, kde v dolním patře, kde to jedině žilo, byly jen cca 4 boxy a pár barovek u barpultu, takže drtivá většina návštěvníků postávala buď u řvoucího jukeboxu, anebo jentak v uličkách, což bylo docela nepříjemné a otravné. Nahoru do patra se nikomu moc nechtělo, protože byť tam byl klid, tak se tam nic v zásadě nedělo a i obsluha byla výrazně pomalejší. Nepříjemné a otravné pak bylo osazenstvo samo, protože se jednalo většinou o frikulíny, fotbalisty, rádobydrsné slečinky a jiná omladina vyvrhnutá a nepouštěná do jiných podniků. O čistotě hajzlíků se dá říct jen jedno - díky že jsme tu nedostali žloutenku.

U Valacha
Tato hospoda byla hojně navštěvovaná v dávných časech zaměstnanci židličkářské fabriky nedaleko, kteří si zde krátili obědové přestávky, popřípadě popracovní čas na cestě domů. Zajímavostí určitě bylo, že se jednalo vlastně o podniky dva; po příchodu do prvních dveří jste si následně mohli vybrat, jestli budete pokračovat vlevo do baru, anebo vpravo do hospody. Bar jsme sice v minulosti navštívili, ale ten skočil snad ještě dříve, než jsme se vrhnuli na recenzování. A tak v poslední dekádě existence byla k dispozici už jen hospoda. Ale jaká, typická, s karambolem uprostřed, dřevěných stolů a židlí velký počet, a pak ještě několik polstrovaných boxů podél zdí s okny. Odhadem pro minimálně 60-70 lidí v pohodě. Problémem ovšem byla návštěvnost; kromě stabilních štamgastů jste tady na nějaké nové hosty narazili zřídka, a proto i naše návštěvy nezůstaly bez povšimnutí, protože jsme rozčísli stabilní osazenstvo o cizí přítomnost. Když pomineme velmi strohé Bakonovo hodnocení z roku
2006, tak tuto hospodu regulérně poprvé zrecenzoval Čiva v roce 2007. Hodnocení bylo nicméně průměrné, prostě jako hospoda sama, kromě špatného piva a obsluhy pak už nebylo čím zaujmout. Návštěvnost tohoto podniku šla od desíti k pěti a s ohledem na docela velkou vzdálenost od bydlišť porotců jsme se sem prostě jen tak nepodívali, a když už, tak jen letmo, nebylo prostě o co stát. Proto není divu, že další recenzentský zářez provedl opět Čiva, a to až po celých sedmi letech v roce 2014, což jak se následně ukázalo byla vlastně recenze poslední. V té době Čiva dostal již pivo lepší kvality i s lepší obsluhou, ale těch jeho pár kousků už podnik od zkázy nemohlo zachránit. Na to, jak málo lidí sem chodilo, chtěl majitel hodně peněz na pronájem, a to byl a je kámen úrazu, prostě lakomec, tak mohl mít aspoň něco, takhle nemá nic, a objekt pomalu chátrá.