V této hospodě se ožral a recenzi sepsal:

   I to se Čiva velmi haluzovitým způsobem octnul pojednou na okraji obce Penčice, pár kilometrů severně od Přerova. Zde jest totiž k nalezení velmi netradiční restaurační zařízení, na jehož místě ještě nedávno stála stodola, resp. stodola se do tohoto zařízení metamorfovala. Již jen tato skutečnost dávala tušit, že nepůjde jen tak o nějakou kalbu.

     K prostředí (vzhledem k rozsáhlé fotogalerii na stránkách podniku) jen tolik, že jde zčásti o mystifikaci, resp. jakýsi druh propagandy. Na fotkách není (z evidentních důvodů) zobrazena budova, kterou míjíte, když přijíždíte ke stodole, a to bývalý mlýn, toho času ve stavu notně zanedbaném. Na dvorku tohoto stavení nachází se pak haraburdí všeho druhu. Vedle této budovy jsou pak věřte, nevěřte situovány hajzlíky. Ano, jinak to nazvat nelze. Cosi na způsob unimobuněk, sektory pro pány a dámy jsou zřetelně odlišeny. Abych jen nedštil síru, objekt restaurace dělá čest slovu stodola - práce se dřevem je vskutku ojedinělá.

    Na čepu jest Zubrova jedenáctka za 21 českých, dále Maestro a Plzeň. Poněvadž pitelná je pouze záležitost první (Plzeň jen v Království českém), volba byla velmi jednoduchá. Jaké překvapení ale Čivu čekalo po donesení prvního žejdlíku: teplota ani pěna nikde, i bublinek pomálu, kdo ví, zda to nebylo Maestro (i když až takový extrém snad ne). Další piva již vykazovala některé známky klasického Zubra, nicméně celkově panuje rozčarování vyšší míry.

    Z větší části obsluhovala žena kolem 35, věk je však velmi těžko identifikovatelný z toho důvodu, že měla vizáž kuchařky právě si odskočivší z desítíhodinové směny - úprava veškerá žádná. Ačkoliv se tedy nacházíme ve stodole, tady se zřejmě stala chyba. Navíc lze identifikovat nešvar poslední doby, a to při projevu verbálním zdrobňování všeho, co jen zdrobnit lze, k tomu nepřirozená dikce jak od telefonní operátorky. Dále se u nás sem tam vyskytnul (zřejmě) kuchař s otázkami, jak chutná maso nebo zda máme všeho dost (na pivo se taktně neptal), jehož vystupování lze hodnotit mnohem, mnohem přirozeněji.

    Tohle je jiná písnička. Kuřecí steak nebyl žádnou rozklepanou flákotou masa, která má za svůj primární cíl zabírat co největší plochu na talíři, nýbrž na první pohled ne velký, ale velmi hutný kus ideálně propečených prsou, což je velmi málo k vidění. Obloha zalitá vynikajícím dresinkem, nějaké ty opékané brambory, vše podávané na dřevěném prkénku, to vše lahodící jak oku, tak chuťovým pohárkům. Co je však podivné, je to, že v jídelním lístku nejsou uvedeny přílohy, natož pak jejich ceny. Návštěvník si vybere (většinou) maso a obsluha mu k tomu doporučí přílohu. Co se týká množství jídel, ze kterých si lze vybrat, je situace opět mírně rozpačitá - snad je kvantita kompenzována kvalitou.

   Klientela sestávala z několika skupinek á la rodiče s dětmi nebo parta cyklopřátel, mírně rušivý dojem budily hračky, které nezvedná ratolest nechávala uprostřed lokálu, odkvačivši neznámo kam. X-boďáky by v této romantické chaloupce jistě nikdo nehledal, i když do kapsy zde (z hlediska alkoholických nápojů) jistě není hluboko.

   Konečné balancování je velmi nelehké, ale když to vezmu od začátku: pivko ne příliš kvalitní, jídlo vynikající, obsluha dvojaká, prostředí malebné (ač co do toalet rozpaky budící), klientela bezproblémová, nevýrazná. Tu pak nastupují faktory subjektivní, čili při jaké příležitosti a s jakou společností návštěva této hospůdky proběhla, načež  misky vah buďte nakloněny k celkovým dojmům pozitivním.

CELKOVÉ HODNOCENÍ

3.75 bodů z 5

    Jak vidno na stránkách podniku v sekci Kalendář akcí, je již zdejší objekt oblíbeným místem pro konání svatebních hostin, plus nějaká ta lidová veselice, plus sem tam nějaký městem a smogem přesycený zájezd a vypadá to, že se podnik opravdu chytí. Přejme mu to. A přejme mu rovněž upravenou obsluhu, toalety přímo v budově restaurace a dobře natočenou jedenáctku.