O záhadném Upírově zmizení

I stanou se v životě lidském takové věci, které se vymykají veškerému chápání člověčímu a svou neuchopitelností pak po léta znepokojují mysl jedince nejednoho. Dokonce i v městě bystřickém stala se na podzim roku 2003 jedna z takových událostí. Tato pověst snaží se podrobně popsati, co se tehdy vlastně stalo, a to na základě svědectví Kuzmiče a Hajdaláka.

Byl pozdní podzimní večer a v příjemném teple bystřické hospody u Bobra sedělo několik hostů, kteří sem přišli vypít si svých pár piv a popovídat si s přáteli. Hosté sem chodil rádi, neboť se zde točilo výborné pivo a byla tu příjemná obsluha. Mezi návštěvníky toho večera patřili i dvě známé bystřické osobnosti: Rybí Oko a Upír. Zvláště Upír do této hospody chodil velmi rád, neb se nacházela jen kousek od jeho domu. I Kuzmič s Hajdalákem sem chodili rádi, třeba i proto, aby zde mohli v klidu sledovat Upíra, Dvojče, Juru Zelu nebo jinou bystřickou osobnost chlastající pivo.

Kuzmič do sebe zrovna lil jedno ze svých mnoha piv, když spatřil Upíra směřujícího spolu s Rybím Okem na hajzl. I Hajdalák tuto skutečnost okamžitě zpozoroval. Pro Kuzmiče a Hajdakáka totiž představoval Upír téměř posvátnou bytost a v hospodě proto pozorně sledovali každý jeho čin. Po několika minutách se z hajzlu navrátilo Rybí Oko, avšak bez svého druha. „Upír má asi sračku“, pomysleli si Kuzmič s Hajdalákem poté, co uběhlo pět minut. „Upír má asi velkou sračku“, změnili po dalších pěti minutách svou domněnku. „Upír má asi zácpu“, vysvětlovali si nakonec nepochopitelně dlouhou dobu Upírova setrvávání na hajzlu. Po čtvrthodině čekání na Upíra začala celá záležitost jevit rysy záhady. Po dvaceti minutách a poté, co Rybí oko nečekaně samo odešlo domů, dalo se napětí ze záhadného Upírova chování doslova krájet. Po několika dalších minutách to již Hajdalák nevydržel a šel se osobně na hajzl podívat. Ke svému velkému šoku zjistil, že Upír se na hajzlu nenachází. Tomuto Hajdalákovu zjištění se Kuzmič zdráhal uvěřiti a vydal se tedy i on na hajzl, aby se o celé záhadě přesvědčil na vlastní oči. Záhy poznal i on, že Upír se skutečně vypařil. Marně Kuzmič s Hajdalákem hledali Upíra na hajzlu. Marně snažili se celou záhadu sobě uspokojivě vysvětliti. Jedna z pravděpododných možností, tedy to, že Upír odešel z hajzlu i z hospody nespatřen, byla téměř v zápětí smetena ze stolu. Pravděpodobnost toho, že by Upír vyšel z hajzlu a potažmo z hospody bez toho, aniž by to zaznamenalo Kuzmičovo či Hajdalákovo bystré oko, rovnala se téměř nule. Navíc Kuzmič s Hajdalákem si byli vědomi toho, že pokud by se Upír ráčil odebrati domů, jistě by tak učinil bok po boku s Rybím Okem. Rybí oko však zřetelně odcházelo samo. Možnost Upírova odchodu klasickou cestou byla tedy tím pádem prakticky vyloučena. To ještě více podnítilo Kuzmičovu a Hajdalákovu zvědavost a tak se šli každý ještě podívati na hajzl, aby zde vypátrali místo, kudy mohl tajemný Upír uprchnout. Ke svému nemalému překvapení však žádné takové místo nenašli. Hajzlové okýnko, které coby místo úniku přicházelo nejvíce v úvahu, bylo pečlivě zataraseno kovovou mříží a jiné místo možného úniku ani jeden z nich nenašel. V tu chvíli se obou zmocnil strach o Upírův osud. Ledová ruka sevřela chladem jejich srdce zejména ve chvíli, kdy je napadlo, že se Upír mohl neštastnou náhodou spláchnout do záchodu. Měli Upíra rádi a představa, že by ho již nikdy nespatřili, je velmi skličovala. Ještě před svých odchodem z hospody se nečekanou událostí stále lehce konsternovaný Hajdalák zeptal hospodského, zda neviděl z hospody odcházet toho “pána s dlouhými vousy“, avšak hospodský světlo do celého případu nevnesl, protože odpověděl, že vůbec neví.

Kuzmič s Hajdalákem si dodnes lámou hlavu nad rozuzlením této příhody. Po zhodnocení všech možných i nemožných variant, zdá se nakonec jako nejpravděpodobnější vysvětlení toto: Upír si omylem spletl hajzly, vlezl na hajzly ženské, které Kuzmič a Hajdalák nekontrolovali, a tam usnul. Jak to ale bylo doopravdy, to už se zřejmě nikdy nikdo nedoví.

Hodně vody již od té doby uplynulo v Bystřičce. Upír nakonec, jak se později ukázalo, vše ve zdraví přežil a tajemství svého úniku si s v sobě nese dál . V hospodě u Bobra saje pivo se stejnou chutí jako dřív a pokud budete mít někdy večer cestu kolem, stavte se zde posedět a možná ho tu potkáte, jak společně se svou ženou pije pivo a v očích mu svítí jiskry šibalství.

Ze Šišmy sepsal a elektronickým holubem zaslal Kuzmič